Určitě už každý z nás postřehl, že boty, které se u nás běžně prodávají a nosí, nejsou jedny jako druhé. Že se od sebe liší v nejednom parametru – mají různou velikost, tvar a barvu, jsou zhotoveny z různých materiálů a podobně. A každý z nás se snadno dovtípí, proč je tomu tak. Každému dojde, že jsou tu lakýrky a střevíce vhodné do společnosti, ale prakticky nepoužitelné někde při práci dejme tomu v zemědělství, že jsou tu holínky, které se sice hodí do kdejakého prostředí a terénu, ale kdyby si je člověk vzal do lepší společnosti, nepustí ho tam nebo se na něj budou dívat maximálně podivně. A podobných situací, jež si žádají určitý typ obuvi, je dost a dost.

A co když se chystáme někam do přírody? Někam, kde na sebe budeme odkázáni třeba i hodně dlouhou dobu a kde se s námi prostředí zase až tak mazlit nebude? Co si máme obout někam, kde se střídá měkká zem s kamením a štěrkem, kde je zem v jednu chvíli suchá a vzápětí je tu kaluž? Co si obout do lesa, na hory, prostě někam, kde se nechodí vůbec snadno a kde by byla při špatné volbě obuvi možná nejedna nepříjemnost?

Každému určitě dojde, že podobné prostředí potřebuje kvalitní boty. Že tam nelze vsadit na něco nepohodlného nebo nekvalitního, co by mohlo být předzvěstí nepříjemností. Do terénu prostě patří boty, které jsou pohodlné, všestranně bezpečné a pochopitelně v rámci možností i hezké. Protože bezpečí znamená mnoho, ale také nemusí být vším.

A tak si lidé kupují pro výlety do přírody trekové boty. Pořizují si je, a to proto, aby měli to nejlepší, co si lze jenom při pohybu v terénu představit. V žádných jiných botách se totiž nechodí po klidně i tom nejzáludnějším terénu tak dokonale, jako právě v těchto. A je jasné, že si nikdo nepořídí boty, které by ho někde venku zklamaly a znamenaly by spoustu starostí. Zejména když nejde u trekových bot o žádný předražený luxus.