Vyšetřovací metody hybného systému. Stejně tak je úzká návaznost mezi úrovní rychlostních schopností, rozvojem koordinačních schopností a motorickým učením, kde je výsledkem dokonalé zvládnutí techniky sportovního pohybu. Zvýšený klidový svalový tonus a s ním spojená ztráta elasticity svalových vláken a také nadměrné zapojování do pohybových programů je naopak typické pro zkrácené svaly. Lehnert, M.

Druhy rychlosti V literatuře se lze setkat s řadou přístupů k členění rychlosti. Cviceni a metody pro rostouci clen i naší publikaci vycházíme z členění na rychlost elementární a rychlost komplexní.

Základ elementární rychlosti spočívá v časových programech cyklického nebo acyklického charakteru, které jsou součástí příslušných motorických programů. Programy se utváří v průběhu osvojování konkrétní dovednosti. Jsou zautomatizované a stabilní, v CNS uložené v dlouhodobé paměti.

Komplexní rychlost se vyznačuje vazbou na ostatní výkonnostní Zvetseni clena podle recenze expander je podmíněna fyzickými a psychickými předpoklady a lze ji členit na rychlost reakční, akční projevují se v pohybových výkonech, kdy činnost musí být realizována ve velmi krátkém čase rychlost jednání. Členění komplexní rychlosti Pro tréninkovou praxi je zevšeobecňující pojem rychlost nedostačující.

Proto se uplatňuje strukturální přístup, tj. Reakční rychlost Vyjadřuje se časem mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu. Protože tento čas ovlivňuje celkové trvání pohybu, a proto se reakční rychlost přiřazuje nejen ke koordinačním, ale často i k rychlostním schopnostem. Podle druhu podnětu a zapojení analyzátoru obvykle reaguje sportovec na akustický startovní výstřeloptický let míčetaktilní zápas judo a kinestetický skoky na lyžích signál.

Při měření reakční rychlosti je nezbytné hodnotit dobu latence časový interval mezi dopadem dráždícího impulsu na receptor a zahájením měřitelné reakce a brát v úvahu schopnost anticipace. Pro tréninkovou praxi má dále význam rozlišení jednoduché a výběrové reakce. Jednoduchá reakce představuje odpověď sportovce na neměnný, přesně určený podnět přesně stanovenou neměnící se pohybovou odpovědí např. Doba od podnětu do začátku pohybu od 0,1 do 0,2 s je ve velké míře podmíněna geneticky.

Výběrová reakce je odpovědí na rozličné očekávané nebo nečekané podněty, na které sportovec reaguje některou ze zvládnutých pohybových dovedností. Může se jednat o pohyb soupeře, let míče, změnu vnějších podmínek apod. Je prodloužena o dobu nezbytnou k rozhodování a výběr řešení a ovlivněna zásobou osvojených pohybových dovedností. Bylo prokázáno, že se zvyšující se výkonností se výběrová reakce na sportovně specifické podněty zkracuje. Akční realizační rychlost Je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a jí předcházející činnosti nervosvalového systému výsledkem je změna polohy těla nebo jeho jednotlivých segmentů.

Podle průběhu jednotlivých fází pohybu rozlišujeme acyklickou a cyklickou pohybovou rychlost. Acyklická rychlost jednotlivého pohybu představuje schopnost provést jednotlivý pohyb s maximální rychlostí bez odporu nebo proti malému odporu např.

Základ acyklické rychlosti tvoří hlavně rychlost svalové kontrakce, a proto se v jejím tréninku využívají metody rozvoje rychlé síly, především metodu rychlostní, balistickou a plyometrickou. Cyklická rychlost komplexního pohybového projevu je charakteristická opakovaným nepřerušovaným prováděním určitého strukturálního celku cyklu vysokou frekvencí.

Má nejčastěji podobu lokomoční rychlosti. Cyklická rychlost se dále člení na akcelerační rychlost, frekvenční rychlost a rychlost se změnou směru. Akcelerační rychlost Fáze zrychlení je typická pro zahájení jakéhokoliv rychlého pohybu.

Dynamický průběh a doba trvání fáze zrychlování pohybu je podmíněna velikostí vnějšího odporu a dále skutečností, kdy má být podle požadavků sportovní disciplíny dosaženo maximální rychlosti při sprintu, rozběhu skokana do dálky apod. Frekvenční rychlost Chápeme ji jako rychlost opakujících se pohybů rychlost střídání kontrakce svalových skupin za jednotku času.

V běžeckých disciplínách je např.

Teorie a didaktika sportovního tréninku

Rychlost se změnou směru Je rychlost, která závisí především na koordinaci a na úrovni pohybových dovedností. Je využívaná spíše ve sportovních hrách. Trénink rychlosti se změnou směru tvoří nezastupitelnou část základní etapy sportovního tréninku. Agility představuje specifickou formu lokomoční rychlosti.

Agility lze charakterizovat jako schopnost rychle reagovat na různé podněty, provádět rychlé pohyby celého těla se změnou rychlosti a směru prudce zrychlovat a zastavovat. Současně bývá zdůrazňován aspekt udržování a kontroly správné pozice těla rovnováhy při pohybu.

Agility je nejčastěji využívaná ve sportovních hrách. Konkrétně se jedná o rychlý start z různých poloh a po různé předchozí činnosti zastavení, obrat…rychlá lokomoce běh, cval… vpřed, pozpátku do různých směrů spojená s rychlými, výbušnými změnami směru a rychlosti pohybu.

TEORIE SPORTU - POHYBLIVOST

Pro diagnostiku agility se používá řada specifických testů jako T-testIllinois agility test, Zig Zag test apod. Rychlost jednání Chápeme ji jako schopnost k zahájení rychlé pohybové realizace, závislé v značné míře na psychických a neurobiologických řídicích systémech. Metodika tréninku rychlosti Díky vysoké genetické podmíněnosti patří ovlivňování rychlostních schopností k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Důležité pro trenéra je vědět, že uvedené druhy rychlosti jsou vysoce specifické.

To především znamená, že vysoká úroveň jedné rychlostní schopnosti nemusí automaticky znamenat vysokou úroveň ostatních druhů rychlostních schopností a že trénink rychlosti se musí rovněž zaměřovat na pohyby specifické pro konkrétní sportovní výkon.

Tyto skutečnosti je nezbytné respektovat v zaměření a obsahu sportovního tréninku. Pro efektivitu tréninku je dále důležitá vysoká motivace a koncentrace. Trenér by měl rovněž vědět, že se jedná o dlouhodobou záležitost a že je důležité zahájit trénink v žákovském věku, kdy se nacházejí příznivé podmínky pro jejich stimulaci.

U sportovců, kteří již trénují delší dobu, však může dojít ke stagnaci dosažené úrovně rychlosti tzv. Rychlostní zatížení vymezují tyto charakteristiky: Intenzita cvičení Příslušný pohyb je třeba provádět kontrolovaně, přičemž intenzita cvičení musí být maximální nebo submaximální.

Trvání cvičení Je vymezeno počátkem a okamžikem poklesu maximální rychlosti intenzity prováděného cvičení.

Jedná se o interval do 10 15 s, výjimečně delší především ve sportovních hrách, kde je lokomoce spojena s dalšími pohyby.

Počet opakování Je ovlivněn řadou faktorů např.

GEOGRAFIE • SPORT • INFO

Například především pro frekvenční rychlost se doporučuje přibližně 10—15 opakování ve třech sériích. Interval odpočinku Používá se plný a aktivní interval odpočinku, který zajišťuje především obnovu energetických zdrojů, zotavení CNS při zachování její dostatečné aktivace.

Délka odpočinku má pro stimulaci rychlostních schopností mimořádný význam. Odpočinek by měl: zajistit regeneraci nezbytných energetických zdrojů, částečně odstranit kyslíkový dluh vyvolaný předchozí anaerobní činností, zajistit zotavení CNS a současně zachovat dostatečnou úroveň její aktivace.

Praktické zkušenosti i výsledky z biochemických šetření ukazují, že interval odpočinku při rychlostních zatíženích může, v závislosti na trvání cvičení, dosahovat až 5 a více minut a lze jej i mírně prodlužovat. Je však potřeba upozornit, že opakování rychlostního zatížení je významně limitováno zotavením CNS. Nevýhodou tohoto protahování mj.

Přesto, že je tento způsob rozvoje dostatečně efektivní, je zde značné riziko poškození kloubních struktur a vzniku lokální hypermobility při nadměrném zatěžování. Statická cvičení strečink Pomalé protahování s výdrží nebo-li strečink se stalo nejčastěji používanou metodou.

Základem strečinku jsou techniky, při kterých dochází k pomalému protažení svalu se statickou výdrží v koncové poloze. Každá metoda nabízí jiné možnosti využití, podle toho, na kterém principu je založena.

Výběr vhodných metod statického protažení strečinku předpokládá pochopení jejich základních principů.

Z tohoto důvodu si dále uvedeme některé důležité poznatky. Fyziologické základy metod strečinku Metody strečinku jsou vypracovány na základě teorie nepodmíněných reflexů založených na mechanismech proprioceptivního čití ve svalech a kloubech.

Flexibilita pohyblivost Charakteristika flexibility Již z názvu kapitoly je zřejmá terminologická nejednotnost, projevující se používáním pojmů pohyblivost a flexibilita jako synonym. V této knize budeme používat obou pojmů. Flexibilita se vztahuje k rozsahu pohybu v určitém kloubu nebo kloubním systému. Její úroveň je rozhodující pro dokonalé provedení řady pohybů. Na flexibilitě se podílí kromě silové schopnosti také složka koordinace.

Na základě těchto vrozených reflexů funguje ve svalech řada jemných nervosvalových mechanismů, které zajišťují svalový tonus, koordinaci pohybů a ochranu pohybového aparátu před poškozením. Tyto nepodmíněné reflexy ochranné útlumy lze při strečinku s úspěchem využít nebo je obejít.

Napínací reflex Receptory proprioceptivních reflexů jsou svalová vřeténka a šlachová tělíska. Svalová vřeténka jsou několik milimetrů velké útvary uložené ve svalu, které pracují jako komparátory délky. Jemným vazivovým pouzdrem bývají oddělena od okolního vaziva Penis diskuse. Svalovým vláknům vřeténka se říká intrafuzální a ve střední části těchto vláken se nacházejí receptory pro natažení svalu jsou drážděny především při protažení svalu.

Tím, že vlákna vřeténka probíhají souběžně s ostatními svalovými vlákny, jsou natahována současně s prodloužením svalu a proud vzruchů je veden k motorické buňce v předním rohu míšním, kde je přenesen na alfa-motoneurony vyvolávající svalovou kontrakci. Vřeténka jsou drážděna i tíhou končetin a tahem antagonistických svalů. Název proprioceptivní, tj.

Úkolem vřetének je ochrana svalů a šlach před poškozením. Podnětem pro podráždění svalového vřeténka je prudké a rychlé protažení svalu. Reakcí je tzv. Vzápětí sval reaguje stahem a tento mechanismus zajišťuje, aby se svalová vlákna neprotáhla víc, než je jim fyziologicky dovoleno.

Rozmery a typy clenu fotografii Jak bude clen ve vakuu

Velikost tohoto reflexního ochranného stahu je přímo úměrná rychlosti a intenzitě protažení svalu. Protahuje-li se sval pomalu, napínací reflex vůbec nevznikne. Vřeténko tedy srovnává napětí intrafuzálních vláken a vláken svalu a navozuje jejich kontrakci na určité napětí. Pomocí tohoto zapojení dochází při kontrakci agonistů a synergistů ke ztlumení napětí antagonistů. Inverzní myotatický reflex Šlachová tělíska Golgiho tělíska jsou drobné receptory uložené v blízkosti spojení šlachy a svalu, které pracují jako monitory napětí.

Nejcitlivěji reagují na napětí způsobené svalovým stahem při koncentrické činnosti. Šlachové tělísko chrání kosterní sval před natržením, v horším případě před přetržením. Tělísko je tedy aktivováno, překročí-li intenzita napětí kritickou mez.

Z tlumivého reflexu založeného na činnosti šlachových tělísek tzv. Kontrakce natahovaného svalu se využívá k utlumení napínacího reflexu. Souhrou činnosti vřetének a tělísek je zajištěna dokonalá informace CNS o napětí, stupni kontrakce a zatížení všech míchou inervovaných svalů. Při silné svalové kontrakci a po silném svalovém napětí nastává výrazné uvolnění svalu a snížení svalového napětí dokonce pod normální klidovou úroveň.

Jde o schopnost vykonávat pohyby v plném kloubním rozsahu. Na rozsahu pohybů se podílí několik činitelů anatomické zvláštnosti stavby kloubu síla svalů zajištující pohyb v kloubu napětí, resp. Co je nutné vědět o pohyblivosti rozlišuje se pohyblivost aktivní a pasivní viz. Členění podle sil zajišťujících dosažení krajní polohy: pasivní - krajní polohy je dosaženo vnější silou partner, gravitace aj. Členění podle dynamiky provedení pohybu: dynamické - dosažení krajních poloh švihy nebo hmity event.

Nejvhodnější způsob podráždění a aktivace je izometrický svalový Sirka velikosti clena. Vyvolaný ochranný útlum je právě při metodách strečinku využit. Pokud se v tomto okamžiku zahájí pomalé strečinkové protahování, je konečný efekt protažení pro zvýšení pohyblivost vyšší než při normálním protažení. Reflexní řízení pohybu využívané pro zvyšování svalové a kloubní pohyblivosti můžeme shrnout do těchto bodů: Pro aktivaci agonistů jsou utlumeni antagonisté.

Aktivace alfa-motoneuronů je ovlivňována činností svalových vřetének a šlachových tělísek. Základním rysem cíleného protahování je snaha zamezit vzniku napínacího reflexu. Většina strečinkových metod využívá všech možností jak posunout hranici napínacího reflexu, využít reflexního ochranného útlumu a dosáhnout tak žádoucího svalového protažení.

Strečink a dýchání Mezi strečinkem a dýcháním je velmi úzká souvislost. Při protahování nesmí docházet k zadržování dechu. Jestliže je při cvičení dýchání klidné a uvolněné prodloužený a úplný výdechje svalová relaxace dokonalejší. Nejen dýchací svaly, ale i další svaly zvyšují svůj tonus ve fázi nádechu a ve fázi výdechu se svalový tonus snižuje.

Cviceni a metody pro rostouci clen i reakce při strečinku využíváme. Při výdrži v poloze protažení pravidelně dýcháme a po odeznění počátečního napětí s výdechem polohu prohloubíme. V dané pozici opět setrváme a prodýcháváme. Metody strečinku V literatuře o strečinku se můžete setkat s řadou specifických strečinkových metod. V tréninkové praxi se využívají metody, které se liší především využitím odlišných spinálních reflexních mechanismů k utlumení napínacího reflexu.

Výběr metody je nezbytné zvážit vzhledem ke stanoveným cílům a úkolům tréninku. Těmi mohou být: Příprava na podání sportovního výkonu v současnosti je zpochybňováno — lehké protažení svalových skupin, které budeme zatěžovat, celková doba cvičení je cca 10— 20 min. Kompenzace jednostranného zatížení, aktivní regenerace po zatížení, resp. Doba cvičení je cca 5—15 min. Zlepšení obecné a speciální pohyblivosti — pasivní strečink se upřednostňuje, je-li limitem rozvoje pružnost svalové a vazivové tkáně; aktivní strečink se preferuje, je-li hlavním cílem podpora sportovní výkonnosti.

Při volbě metody přihlížíme rovněž ke stavbě a funkci podpůrně-pohybového aparátu, individuálním specifikům stereotypy v držení těla, stav svalových skupin, mimo tréninková činnost….

V tréninkové praxi se většinou využívají metody, jejichž podstatou je: Opakování fází protažení — počáteční a rozvíjející každá fáze 10—30 s výdržoddělené krátkým uvolněním Andersenova statická metoda. Využití proprioceptivní neuromuskulární facilitace PNF. V literatuře se objevuje množství těchto metod, za podstatné lze považovat uplatnění posloupnosti kontrakce, relaxace a protažení, přičemž při pohybu dochází současně k rotaci ev.

Jak zvysit genitalni organ u cloveka Rating clenu

Obvyklé provedení je následující: protažení svalu — izometrická kontrakce cca 5—30 s — uvolnění cca 2 s — opětovné protažení cca 10—30 s. Opakujeme minimálně 2—3x s krátkým uvolněním, délka protažení může narůstat. Při výdržích by se měl pocit napětí postupně ztrácet obrázek Příklad strečinku s opakováním fáze protažení Haník, Lehnert, et al. Je třeba upozornit, že doby protažení, kontrakce a uvolnění doporučované v literatuře jsou rozdílné.

Příklad strečinku s využitím proprioceptivní neuromuskulární facilitace Haník, Lehnert, et al. Naopak lze předpokládat, že v důsledku protahování dochází v průběhu následujícího tréninkového nebo soutěžního zatížení ke vzniku četných zranění svalů, šlach a vazů, chronických mikrotraumat intenzivní protahování představuje velkou námahu na elastické struktury svalových vláken a může být příčinou svalového poškození.

Riziko zranění se zvyšuje s rostoucí silou v tahu svalu. Řada výzkumů poukazuje na fakt, že strečink před některými typy sportovních výkonů může vést k jejich zhoršení, neboť způsobuje krátkodobé snížení explozivní síly a rychlosti.

Vliv je individuální a negativní efekt je dočasného charakteru přetrvává přibližně 15—30 min. Statické protahování jako součást rozcvičení bývá proto doporučován především u těch sportů, kde sportovní výkon vyžaduje vysokou úroveň flexibility např. Zásady správného strečinku Dále uvedeme zásady správného strečinku, jejichž dodržování je předpokladem efektivního strečinku a vybraná metodická doporučení pro trénink flexibility.

Vybrané zásady správného strečinku: Rozvoj pohyblivosti provádějte systematicky a pravidelně po důkladném zahřátí trvání cca 5—10 min. Z přesného zaujetí polohy stupňujte protažení a napětí svalů velmi pomalým pohybem až do polohy pocitu mírného napětí a tepla.

Rychlost Charakteristika rychlosti V řadě sportovních odvětví je sportovní výkon podmíněn provedením pohybů s vysokou až maximální možnou rychlostí pro daný pohyb. Požadavek rychlého pohybu je realizován ve specifických pohybových činnostech a v odlišných situacích. Rychlost jako pohybová schopnost je vnitřním předpokladem provedení pohybu s vysokou až maximální rychlostí ve smyslu fyzikálním.

Ve fázi dotažení krajní polohy zdůrazněte výdrž k odstranění napínacího reflexu a umožněte, aby se sval adaptoval na protažení. Protažení svalu spojujte s výdechem, dech nikdy nezadržujte, dýchejte plynule.

Při protahování buďte zcela koncentrováni a uvolněni. Vyhýbejte se polohám, při kterých pociťujete bolest, vyvarujte se prudkých pohybů.

Při strečinku vybírejte cvičení ve stabilních polohách leh-sedaby mohl být sval dokonale uvolněn. Vycházejte z anatomie svalů a při protahování učte cvičence protahovat v souladu s průběhem svalových vláken.

Členění podle sil zajišťujících dosažení krajní polohy: pasivní - krajní polohy je dosaženo vnější silou partner, gravitace aj. Členění podle dynamiky provedení pohybu: dynamické - dosažení krajních poloh švihy nebo hmity event. Aktivní dynamická cvičení Krajních poloh je dosahováno vlastním svalovým úsilím.

Zvetsit Sex Dick s cerpadlem Jak zvetsit penis pred a po

Metoda využívá švihových cvičení nebo hmitů v krajních polohách s postupným zvětšováním rozsahu pohybu. Z důvodu krátkodobého vlastního protahovacího podnětu je nezbytné provádět minimálně opakování jednoho cviku. Je nutné cvičit měkce - ne tedy trhaně a tvrdě. Touto metodou se jednak posilují svaly, které pohyb provádějí a jednak dochází k protažení jejich antagonistů.